Prohledat tento blog

pondělí 30. března 2020

Nejlepší holky na světě


Nejlepší holky na světě


Víte, které to jsou? No přeci ty, které pro nás mají za každé situace pochopení.
Které nám vyvařují to co máme rádi, bez ohledu na to jak moc je to pracné. A od kterých odcházíme s nacpanými břichy. Rozmazlují nás, ve všech směrech. A i když mají někdy zastaralé názory, pořád jsou pro nás velkou studnicí moudrosti.
Už víte? No jasně....... babičky!

,,Anděl bez křídel je babička.“

Babičky hrají v životě dětí velmi důležitou roli.
Kdo by si v dospělosti nevzpomněl na čas strávený s babičkou a dědou.
Dnešní uspěchaný a přetechnizovaný svět však babičkám a vnoučatům moc nepřeje.
Navíc se zvýšil odchod do důchodu a tak babičkám už leckdy na vnoučata nezbývají síly.
Což je velká škoda!



Pamatuji na doby kdy jsme se sestrou byli nadšený, když jsme odjížděli k babičce a dědovi.
A to nejen když jsme byli malý!
Milovali jsme jejich vyprávění!
Babička nám před spaním, místo pohádek, vyprávěla o tom, když ona byla malá.
Jak vypadal svět za jejího dětství. Jak a s čím si jako děti hráli a nebo co vyváděli za lumpárny.
A dědeček zase hodně mluvil o tom jak byl za války totálně nasazen.
Neříkal nám o těch hrůzách, které zažil a kterých bylo určitě mnoho.
Mluvil o lidech, které tam potkal, o přátelství a o pomoci a vzájemné podpoře.
Chodil s námi do lesa a učil nás poznávat houby a to jak se v lese chovat.
Babička nebyla líná vstát v pět hodin ráno, aby oloupala a nastrouhala brambory a udělala nám k snídani bramboráky, který jsme se ségrou měli moc rádi.
Dodnes, a že už je to let, si pamatuji ten pocit toho příjemného probuzení s vůní bramboráků.
Byla to prostá žena bez nějakého většího vzdělání, ale přes to a nebo právě proto,
oplývala takovým tím správným zdravím selským rozumem.
Plno jejich životních mouder jsem spíš nevědomky převzala a řídím se jimi do dnes.



Druhý dědeček bohužel zemřel dřív než jsem se narodila.
No a druhá babička tak ta nějak nefungovala.
Jako dítě jsem to nechápala a měla jí to ještě do nedávna za zlé.
Jenže pod tíhou nabitých vlastních zkušeností jsem trochu změnila názor.
Ale o tom zas někdy jindy!



A proč vlastně tohle všechno píšu?
Dnes se nám narodilo třetí vnouče.
Karlík a je to pořádný kluk.... 3200g
No a nemohl si vybrat lepší dobu příchodu na svět!
Ostatně jako všechna naše vnoučata.
První vnouček se narodil v době povodní a vnučka ta si zase dávala celých 18 hodin na čas.

Takže si teď moc přeji, aby byli s maminkou zdraví a v pořádku přečkali toto nepříznivé období.
Stejně tak jako my všichni!
Aby babičky mohli sevřít v náručí svá vnoučata, potěšit se s nimi a předávat dál svou lásku, životní zkušenosti a moudra.
Protože těch mi máme spoustu.....jsme přeci nejlepší holky na světě!!!

,,Babičky drží ruku svých vnoučat jen chvíli, jejich srdce však na vždy.“



foto: darkydejdar.cz

úterý 17. března 2020

Strach má velké oči


Strach má velké oči


Ne, ne, ne a ne. Odmítám!
Odmítám být paralyzovaná strachem!

Ano,mám strach! Né o sebe, ale o své blízké. O děti, o vnoučata, o celou rodinu, o kamarády!
A taky z budoucnosti!
My ženský to holt tak máme......neustále se o někoho nebo o něco strachujeme!
Je na tom něco špatného? Pochopitelně, že není!
Jen to nesmí přerůst ve strašáka, který vás probudí ve 2 ráno. Nebo se probudit ráno s pláčem,
s tísnivým pocitem na hrudi a s hororovou představou z katastrofického filmu ,,Já legenda“
s Willem Smithem. Pořád mi ta scéna, kdy se snaží svou rodinu dostat z New Yorku, leží v hlavě.
Nemůžu se jí zbavit!
A to nemluvím o snech! I když ten, kde jsem vedla živou konverzaci s naším psem,
byl docela vtipný. Ale co měl znamenat, jsem raději nezjišťovala!

Už od poloviny února marodím. Nejdříve na zánět průdušek, což byla nejspíš špatná diagnóza.
A teď se zády. Totálně zablokovaná a přetížená pravá strana.
Bolí to jak sviňa.....
Říkám si, že i možná tím, jak je člověk celý rozbolavělý, je i víc citlivý a všechno vidí černě.

Navíc ze všech médií na vás vyskakují různé články, názory a zprávy, rádoby ,,odborníků“z kterých opravdu, ale opravdu nevíte, co si vybrat. Vir je prostě všude!
Ještě, že jsme alespoň národ vtipálků a dokážeme si v i takových chvílích dělat srandu.
Trochu odlehčit vzniklou situaci.

A protože už i já sama sebe mám dost, říkám si, tak to už fakt né!

Věřím, že všechno, má nějaký smysl! Takže i tahle situace nám má něco dát, něco ukázat!
Otevřít oči!
Stejně jako ta má záda!
Jen teď ještě netušíme co.

A protože jsem většinou člověk pozitivní, odmítám a vzpouzím se podlehnout svým strachům!
Jak? Najdu na tom všem něco pozitivního!
Co třeba to, že moji synové si užijí své rodiny, své děti.
S rodinou se sice neuvidíme, ale volání s video hovory také nejsou k zahození.
Možná i ta frekvence volání bude častější!
Čas na koníčky. Víte, kolik mám v knihovně nepřečtených knížek?
To,že bych měla cvičit, vím už několik let. Člověk se pořád na něco vymlouvá.....hodně práce,
únava, atd.atd. No tak je asi nejvyšší čas začít!
No a pochopitelně čas strávený s manželem......k nezaplacení!
Navíc venku svítí sluníčko.....tolik pozitivní energie.
Sednou si ven na zahradu s kafíčkem a poslouchat ten koncert ptáků......

Určitě vy i já najdeme další a další pozitiva!
Chce to jen trochu popřemýšlet.
Nenechme se pohltit strachem a naopak si ty volné dny užijme.

Vždy má všechno dobrý konec!
Jestliže to dobře ještě neskončilo, pak ještě není konec.......!“